Příčiny klimatických změn

Jedním z faktorů, které ovlivňují klima, je koncentrace takzvaných skleníkových plynů. Ty jsou pro život na Zemi nezbytné. Nebýt jich, pohybovala by se průměrná teplota na planetě hluboko pod bodem mrazu. Fungují jako jakási past na sluneční energii. Ta se ve formě světelného záření dokáže dostat skrz atmosféru na zemský povrch, ale po přeměně na tepelné (infračervené) záření ji už skleníkové plyny v atmosféře zpátky do vesmíru nepustí (či přesněji, zpět do vesmíru jí propustí méně, než kolik jí na Zemi přišlo). Jenže všeho moc škodí. Různé plyny, ze kterých je atmosféra složena, mají různou schopnost tepelné záření odrážet. Pokud dojde v atmosféře ke zvýšení podílu některého z plynů, který tepelné záření odráží, teplota na Zemi začne stoupat.

Příroda nebo lidská aktivita?

Klima je přirozeně dynamický systém. Globální teplota se tedy odjakživa periodicky zvyšovala a snižovala i v dobách, kdy zde ještě lidstvo nebylo. Hlavním takovým cyklem je střídání ledových a meziledových dob. V současnosti se nacházíme v tzv. interglaciálu, tedy relativně teplejší době meziledové. Za několik desítek tisíc let pak nevyhnutelně přijde další doba ledová a teploty výrazně klesnou. Světové klima se mění přirozeně jako výsledek:

  • interakce oceánů a atmosféry,
  • změn oběžné dráhy Země,
  • změn způsobených slunečními a vulkanickými erupcemi,
  • působení dalších klimatotvorných faktorů.

Co je tedy na současném nárůstu globálních teplot špatně? Bezprecedentně rychlé zvýšení emisí skleníkových plynů v atmosféře, způsobené lidmi, způsobuje růst globálních teplot tak rychlý, že jej lidstvo ještě nezažilo. A pokud nezačneme emise snižovat, máme nejhorší růst teplot teprve před sebou. Tak rychlou změnu se značná část ekosystémů nedokáže přizpůsobit. Příroda jako celek se i s takovým vývojem dokáže vyrovnat, ovšem za cenu vyhynutí miliónů rostlinných a živočišných druhů. Co je však klimatickou změnou ohroženo nejvíce, je lidská civilizace, tak jak ji známe. I ta by se patrně hrozícím dramatickým změnám v našem životním prostředí dokázala přizpůsobit (naši předci přežili několik dob ledových), ale za cenu obrovských nákladů a zbytečného utrpení miliard lidí.

Odlesňování

Stromy, tak jako všechny zelené rostliny, odbourávají CO2 v procesu fotosyntézy. Vypalování tropických pralesů způsobuje, že oxid uhličitý uložený ve dřevu a listech se uvolní do atmosféry, aniž by byl v budoucnu zachycen novými stromy, které by vyrostly na místě těch starých. Zatímco běžný cyklus obnovy lesa množství skleníkových plynů v atmosféře dlouhodobě nezvyšuje, odlesňování ano. Zemědělství a průmysl, kterými jsou lesy nahrazovány, je dalším zdrojem emisí. Odlesňování je tak v současnosti zodpovědné za 20 % všech světových emisí CO2 (tedy za stejné množství, jaké činí veškeré evropské emise).

Spalování fosilních paliv

Spalování fosilních paliv je hlavním zdrojem skleníkových plynů. V roce 2005 vyprodukovalo okolo 27 miliard tun CO2.

Vědci odhadují, že koncentrace CO2 v ovzduší je nyní o 30 % vyšší než před začátkem průmyslové revoluce. Návrat k původnímu stavu bude trvat tisíce let, i kdybychom s vypouštěním CO2 okamžitě přestali. Koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře je nyní největší za posledních 420 000 let. Rychlost, s jakou jeho koncentrace rostou, nemá obdoby od skončení poslední doby ledové.

Do roku 2100 dojde podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPPC) k nárůstu globální teploty o dalších 1,4 - 5,8 stupňů Celsia. Připadá vám taková změna teploty neškodná? Během doby ledové byla teplota o ”pouhých” 5 - 6 stupňů nižší než dnes. Polovina Evropy tehdy byla pokryta kontinentálním ledovcem.

Za zlomový lze přitom považovat případný nárůst teploty o dva stupně Celsia ve srovnání s dobou před průmyslovou revolucí. Pokud k němu dojde, hrozí, že nastane tzv. klimatický zvrat a lidstvo ztratí možnost další průběh globálního oteplování ovlivnit. Zvyšování globální teploty totiž mj. způsobuje tání trvale zmrzlé půdy (permafrostu) v polárních oblastech, vymírání korálů a planktonu v mořích a snížení schopnosti oceánu pohlcovat a uchovávat CO2. To vše vede k masivním emisím skleníkových plynů. Pokud se jich tímto zpsobem do atmosféry uvolní kritické množství, roztočí se spirála dalšího tání permafrostu, vymírání planktonu, klesání absorpční kapacity oceánů, dalších emisí a dalšího oteplování.